Vždyť takové úsilí o vyřešení sporu smírně a současně i požadavek zákona na jeho výchovný aspekt, se v praxi realizuje především ryze formálně, bez opravdové a přesvědčivé vnitřní náplně. A v řízeních o rozvod manželství se ustanovení ő 100 odst. 2) o. s. ř. aplikuje snad jen proto, aby ta kouzelná věta o pokusu soudu o smír, byla v protokole. Nemám vůbec v úmyslu přeceňovat ani podceňovat toto ustanovení zákona, ale ruku na srdce, kolegové. Kdy naposledy jste zažili zamítnutí návrhu na rozvod manželství. A to bez ohledu na to, zda jde o manželství s nezletilými dětmi, bezdětné manželství či manželství letité, s účastníky již pokročilejšího věku... Přesto, že mám někdy dojem, že tento paragraf zákon spíše jen esteticky či graficky vylepšuje, jeho význam je podstatný, i když skromně působící. Na druhé straně se však soudu nesmí křivdit. Může se vám stát, že stejně jako já, odkryjete jedno soudní tajemství. Že totiž paní soudkyně, magistra nejmenovaného okresního soudu, přizpůsobuje svůj pracovní ( a snad i volný ? ) čas požadavkům účastníků řízení ! Resp., v dané věci jen mé klientce, jinak odpůrkyni v řízení o rozvod manželství ( s dětmi již dávno zletilými a několika vnoučaty ).
Odpůrkyni na slovo vzaté, neboť tvrdošíjně odporovala návrhu svého manžela, se kterým uzavřela své jediné manželství před dlouhými desítkami let. Jako pracovnice okresního úřadu měla problémy s účastí na jednáních, protože její úřední dny kolidovaly se soudními dny paní soudkyně. A ona toto dilema vyřešila příkladně a jednoduše. Soudila mimo své soudní dny, jen aby vyhověla mé klientce, která ji o to ale nežádala. Obsílku k dalšímu jednání ( když předchozí se nekonalo z důvodů onemocnění mé klientky, která se řádně a včas omluvila )nechala pro jistotu doručovat rovnou policií. Resp. hned poprvé svojí " sekretářkou " ( není ovšem vyloučeno, že informace mé klientky je mylná a neví nic o tom, že sekretářka, resp. pracovnice občanskoprávního oddělení soudu, má ještě vedlejší pracovní poměr u České pošty ), aby byla jistota, že obsílku paní odpůrkyně převezme. A když jsem se konečně všichni, tedy účastníci a jejich právní zástupci, sešli v jednací síni a ve věci se konečně jednalo, připomínalo to situaci, jakoby již zítra svět neměl existovat. V pátek, samozřejmě mimo soudní den paní soudkyně, začal soudní maratón, trvající nepřetržitě téměř čtyři hodiny. Bez jediné, byť sebemenší pauzy, probíhal výslech obou účastníků. A návrhy na doplnění řízení ? ( Proboha proč, paní doktorko, vždyť je to tak jasné ! Ale chápu, že to chcete naschvál prodlužovat, stejně jako s těmi nemocemi ... čtu v očích ženy v taláru. ) Ano. Jistě, ty jsou povoleny, vždyť na to pamatuje zákon, říká nahlas, ale očima potvrzuje, co je v nich pro mne tak srozumitelné. Dneska jsem to přece chtěla skončit. Ale na druhé straně obeslání svědka, resp. svědků zase vyžaduje určitý čas a ten není žádoucí, alespoň ne v této věci. Vypravení obsílek není vždy jednoduchou záležitostí, a průtahů již bylo dost. Vždyť paní odpůrkyně si dovolila onemocnět ( jistě jen účelově a potvrzení o nevídaně zvýšeném krevním tlaku a špatném psychické stavu v souvislosti s rozvodovým řízením, jí pro jistotu vystaví každý lékař ). Její právní zástupkyně zase pro změnu již jednou žádala o odročení jednání neboť Městský soud v Praze ( také účelově ) nařídil na stejný den a dokonce na stejnou hodinu mimořádně složitý, dlouholetý spor, který si již svým charakterem vyžadoval její osobní účast. A paní odpůrkyně také tvrdošíjně trvala na její osobní účasti ve svém jednoduchém rozvodu, který znepochopitelných důvodů zbytečně dramatizovala a komplikovala všem situaci, především však navrhovateli, který teď měl jiné soukromé zájmy a navíc i vysoké společenské ambice. Takové nevídané věci ! Paní soudkyně to tehdy vyřešila zase jednoduše. Přesně tak, jak si ostatně tato jednoduchá věc zasloužila. Poslala právní zástupkyni, tedy mně, v pátek odpoledne telegram, že její ( tedy moje ) omluva se nepřijímá a žádá se ( tedy soud žádá ), aby si advokátka ( tedy já ) na jednání, konané hned následující pondělí ráno u okresního soudu vzdáleném asi 50 km od Prahy, zajistila substituci. Dnes je to přece tak snadné ! Navíc, věc není vůbec složitá a advokátů je tolik... Téměř všichni disponují mobilními telefony, takže je možné zastihnout je se žádostí o substituci kdykoliv a hlavně kdekoliv. Třeba v posteli či ve vaně, nehledě na zcela běžný kontakt do auta či na chalupu. V kteroukoliv denní i noční hodinu, a nejen to, všude jsou faxy, takže u méně chápajícího kolegy nebo pedanta, je možné substituční zprávu poslat i faxem. ( Tak banální rozvodové řízení, kde je vlastně všechno jasné, je i substituce zbytečná, klientka to přece může zvládnout sama, poukáže jen na vaše přednesy a vyjádření, nehleděna to, že už byla vyslechnuta, nebojte se, vždyť se přece můžete odvolat, to jí snad vysvětlíte, ale já to už prostě odročovat nebudu...). Nicméně přes tato samozřejmá fakta, to nebylo možné. Paní soudkyně pozapomněla, že během víkendu většina advokátů jen zdánlivě odpočívá. Že mnozí z nich ( i pisatelka tohoto článku )v klidu svých kanceláří stíhají to, co přes všední dny nelze stihnout. A už vůbec si nepřipustila jeden významný faktor, činící ten propastný rozdíl mezi justicí a advokacií. Vztah klienta k advokátovi a naopak. Pomoc, kterou klient očekává od advokáta, kterému důvěřuje a jehož osobnost je pro něho obtížně nahraditelná, především v situacích jeho troskotajícího manželství. Ale vraťme se k načaté myšlence. Obesílání svědků si vyžádá nežádoucí čas, administrativu a pod. Nehledě na to, že by se to ani nestihlo, protože od úterý do pátku téhož týdne to ani není reálné, i kdyby se svědkové obesílali prostřednictvím pracovnic soudu. Svědkové bydlí mimo město. Takže, vážená právní zástupkyně a paní odpůrkyně, přivezte si své svědky na příští jednání s sebou. Pokud budou potřebovat omluvenky, soudu jim je dodatečně vydá. Slova byla mířena jen do řad odpůrkyně. Pan navrhovatel se svým advokátem, již s předstihem a s plným pochopením pro práci soudu, sami sdělili, že si svojí svědkyni přivezou z Prahy. Takže jaképak doručování, mohlo by to dopadnout jako s paní odpůrkyní, a posílat policii s obsílkou svědkům by asi nebylo to správné řešení. Takže si své svědky dovezte, máte na to dva dny. To všechno v zájmu ekonomiky řízení, to především. Tedy přece jen v souladu se zásadami soudního procesu, jak konečně konstatoval i Krajský soud v Praze ve svém usnesení, kterým neshledal postup paní soudkyně za důvod k vyloučení z projednávání věci. Nevděk však světem vládne a věc, o které píši, je myslím jeho ideální ilustrací. Advokáti a účastníci reptají, že u soudu všechno dlouho trvá a když se jedna soudkyně rozhodne, že bude soudit tak, jak to reptající vyžadují, vyslouží si za to nejednu námitku podjatosti. Obsáhlé podání, plných výčitek, že je na výsledku věci zřejmě zainteresovaná, když tak ochotně a lidsky vyhoví navrhovateli, resp. jeho platonickému vztahu k přítelkyni se kterou již dva roky žije v jejím bytě ( aby nemusel jezdit přes celou Prahu se špinavým prádlem, které mu pere ), nikoliv však ve společné domácnosti a které měsíčně poskytuje za její služby nemalou finanční částku. Dovedla jsem si představit její upřímné a spravedlivé rozhořčení nad těmito výčitkami, na které reagovala jen paušálním prohlášením, nevybočující ani v nejmenším z běžných reakcí soudce na méně obvyklé námitky účastníka řízení. Bohužel jsem dosud neměla možnost, ověřit si v praxi, zda tak postupovala jen v dané rozvodové věci, nebo je to její běžný, byť méně obvyklý způsob jednání. Pokud ano, chtěla bych být příště na straně navrhovatele a nemít proti sobě tak protivnou právní zástupkyni ! A nebo vám pošeptám o koho jde a vy mi to pak řeknete sami. A ještě o rozsudku. I ten se ničím nelišil od vzácného přístupu soudkyně k věci. Jeho doručení bylo perfektní a o rychlosti s jakou jsme ho obdrželi, si můžeme nechat jenom zdát. Byl doručen do tří dnů. S odůvodněním sice značně nepřezkoumatelým, hodně si odporujícím, ale doručeným. Všechnu vinu nese kupodivu navrhovatel, ačkoliv je tento závěr soudu pronezaujatého čtenáře hlubokým tajemstvím. Výrok navrhovatele, že se k manželce již nikdy nevrátí ( po téměř 35 letém běžném soužití), byl bezesporu natolik okouzlující a fascinující, že zmátl i samotnou soudkyni tak, že i o nákladech řízení rozhodla netradiční matematickou úvahou. Nevěřícně jsem se dívala ( nikoliv četla ) na věty v odůvodnění rozsudku, kterými paní soudkyně deklarovala své jednoznačné názory o hlubokém a trvalém rozvratu manželství. Tento manželský svazek byl snad jediným na Zemi, kterému zvláštním řízením, osud odepřel naději... Dokonce snad bylo i jakýmsi omylem, že přežilo několik dlouhých desítek let, na které musejí mít oba jeho protagonisté minimálně sentimentální vzpomínky. Alespoň soudě podle milostné korespondence pana navrhovatele, která by mohla beznadsázky zdobit jakoukoliv sbírku lyrických básní. To všechno po provedených ( a řádně zhodnocených ) důkazech, z nichž některé během důkazního řízení nikdy nespatřily světlo světa, protože neexistovaly. Nutno předeslat, že krajský soud, který odvolací jednání nařídil obratem, moje horoucí námitky jen taktně přešel. Výměnou za to, nám však zvýšil náklady řízení před soudem prvého stupně, neboť uvedl na pravou míru matematické pochybení paní soudkyně. Navíc, při stručném zdůvodnění svého potvrzujícího rozsudku, mé klientce doporučil, že pro ni bude lepší, když s navrhovatelem již nebude muset setrvat v manželství, přesto, že si to ona sama přála a věděla také proč. Chudák navrhovatel byl totiž natolik vyčerpán svou závratnou kariérou, jejíž " vzestup nezvládl ", že mu byl, na jeho žádost, při které si bez vědomí a souhlasu své manželky, vypůjčil její rukopis, obratem ruky Magistrátem přidělen nový byt v atraktivní části hlavního města. Takže vidíte, že všechno jde. Nevěřte výmluvám, že soudy jsou zavaleny prací, není to pravda, je to jen a jen v soudcích. Jak vidíte, když se chce tak všechno nejen jde, ale i rychle jde. Jen se nesmíte nechat odbýt. Proto, kolegyně a kolegové, žádejte, trvejte a vyžadujte, ať jsou jednání nařizována maximálně do týdne po zahájení řízení, ať je v případě jejich odročení, nařízeno další jednání ještě v témže týdnu nebo alespoň hned na začátek toho následujícího. Vždyť i vy jste jistě schopni, přivézt si své svědky k soudu. A nemůže vás ani odradit, pokud jich bude větší počet. Služby jsou již na takové úrovni, že zajištění mikrobusu či autobusu je běžná věc. Kromě toho ušetříte soudu nemalou finanční částku za poštovné, a zapisovatelkám práci s vyplňováním formulářů, nadepisováním obálek a v neposlední řadě ulehčíte i pošťákovi jeho brašnu. Všechno v zájmu ekonomiky řízení, to především. Protože time is money a na tom je dnes postaveno všechno. Všechno, jen ne pečlivé a odpovědné zkoumání vztahů a šancí jakéhokoliv manželství. Tam, v jednacích síních, nabitých emocemi rozvádějících se manželů a jejich zoufalých dětí, by se měl shon zastavit. Tam by měl soudce plně využít zákon včetně jeho zdánlivě skromných ustanovení, která byla ve věci, o které píši, úplně pominuta. Pak by nemusel mít žádný z účastníků důvodný pocit až překotného zájmu soudce na výsledku řízení tak, jak to bylo v případě mé klientky. Jinak několikanásobné babičky, které paní soudkyně, snad v naivní snaze, že ji tím zalichotí, a smaže dojem zaujatosti, jakoby zapomněla, že sedí v taláru, jí během jejího výslechu ujistila, že je ještě hezká paní a tak svůj intimní život ( nikoliv však s navrhovatelem ) nemá házet za hlavu ! ( Pokud to ovšem nebylo míněno jako poučovací povinnost soudu, na kterou si jinak paní soudkyně ani jednou nevzpomněla. Pokud ano, beru svůj názor zpět a do éteru se omlouvám ). Ta první vlaštovka, která přiletěla od nedalekého okresního soudu, a sedla si na okno mé kanceláře v Mezibranské ulici v Praze, na mě neudělala ten správný dojem. Není to ale proto, že jsem v dané věci zastupovala na nesprávné straně. Je to jednoduše tím, že se mi to ze zásady nelíbí. Právě tak jako jistě řadě z vás. Přesto měla tato věc i objektivní, pozitivní přínosy. Jak se ukázalo, je v možnostech soudu jednat bez průtahů ať se jedná o termíny jednání či doručení rozsudku. Takže kolegyně a kolegové, nenechte se odradit, a bez ohledu na to, čím jsou vaši klienti, zda jen náměstci ministrů, senátoři nebo přednostové okresních či jiných úřadů, nebo dokonce lékaři či brusiči, brousící nepřeberné množství nožů a nůžek, v pronajatých brusírnách, vyžadujte takový průběh řízení, kterému já jsem se bránila ! A pokud uspějete vy i zákon, nebude nic krásnějšího ve světě advokátském... A nezapomeňte na ostatní a napište o tom.
JUDr. Marta E h l o v á
V Praze dne 1. prosince 1997
VYŠLO V Č. 2/1998 BULLETIN ADVOKACIE
ČLÁNKY
