Marta Ehlová

ČLÁNKY

MONOLOGY ZÁKONODÁRCOVY právo na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů

Už dřív jsem mívala skličující pocit, že základní lidská práva zakotvená v čl. 38 Listiny základních práv a svobod jsou jen vznešenými akademickými deklaracemi. Takovými ,,monology zákonodárcovými", jak se o občanských právech a svobodách obsažených v ústavách vyjádřil v r. 1937 právní teoretik prof. František Weyr*. Moudrost Šedivá je teorie, zelený je strom života však vždy převážila a položila na lopatky ty pochybovačné úvahy.Jak se ovšem dny čekání na obálku s modrým pruhem (či bez pruhu) mění v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky (nikoliv však soudní) a od soudu stále nic nepřichází (stačil by i korespodenční lístek), doráží na mě pan profesor Weyr se svou teorií skoro úspěšně. Dokonce i ta moudrost se divně klikatít; najednou má jinak poskládaná písmenka - Zelená je teorie, šedivý je strom života!Tak jak je to s těmi základními lidskými právy? Jsou šedivá jako deštivá obloha nebo zeleně šťavnatá jako urostlý, košatý strom života? Ach..., kéž bychom mohli sklízet z toho stromu pokaždé úrodu!Ale, posuďte sami:Obvodní soud pro Prahu .... rozhodl v právní věci žalobců A.B.,C.D.,E.F. a G.H. proti žalované R.Ř. o uzavření dohody o vydání věci usnesením ze dne 2. července 2002 takto:žalované se promíjí pořádková pokuta ve výši Kč 2.000,--, která jí byla uložena usnesením zdejšího soudu ze dne 8. července 1992, č.j.... (Usnesení jsem obdržela dne 12. července 2002).Obvodní soud pro Prahu .... rozhodl v právní věci žalobce B.Č. proti žalovaným ing. D.P. a Mgr. G.P. o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti usensením ze dne 28. srpna 2002 takto:I. Řízení se zastavuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku Kč......, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných JUDr. M.P.Právní zástupci účastníků jsem obdrželi toto usnesení dne 11. července 2003.Žalobou podanou v červnu 2002 u pražského

zavolejte, abyste nechodila zbytečně, doporučuje přitom zkušeně. Zavolám, slibuji, ano zavolám. Neměla jsem to dělat. Ušetřila bych se pocitu marnosti nad marnost. Úřednice mi totiž vysvětlila, že ve spise zatím nic není. Ale spis je v kanceláři, dodala, kdybych se snad o tom chtěla přesvědčit.Na druhém telefonu mě klient bombarduje dotazem, zda hodlám dotáhnout jeho věc do konce.... Samozřejmě, že chci! Profesionalita i vrozený respekt před justicí mi brání postěžovat si mu na liknavost soudce, natož zalkat nad svou bezmocností. Místo toho hledám ve své fantazii vysvětlení, proč věc za víc jak rok nepokorčila; to je pro mne z klientovy kauzy to nejnáročnější.Až doma se uklidním. I já mám svoji satisfakci a naději. Obě mám schované v útlém zeleném sešitě s černými písmeny: Z rozhodnutí a stanovisek Ústavního soudu ČR (Výběr) I. ročník č. 2/1998.Nemusím v sešitě listovat; stránky 45 a 46 se otevírají samy - vždyť už jsou tak ohmatané, že mají ohnuté rohy. Rozvinou se přede mnou jako květ a zavoní svým textem.Stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 17. 2. 1998, sp. zn. Pl.ÚS st.6/98:,,O zbytečné průtahy ve smyslu porušení ústavních zásad spravedlivého procesu..., půjde proto zpravidla jen tehdy, jestliže tyto průtahy in concreto vzniknou špatnou či nevhodnou organizací práce, za níž nese odpovědnost příslušný funkcionář soudu, nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně.... Může-li se tedy ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má právo na projednání věci ,bez zbytečných průtahůř, potom podle názoru Ústavního soudu nemůže mu nic bránit v tom, aby v případě existence takových průtahů, vymykajících se již z rámce ,přiměřené lhůtyř, domáhal se uspokojení svých ústavně zaručených práv ve vztahu k obecným soudům. Výklad adjektiva ,zbytečnýchř tak, že je nezbytné vycházet z reálných možností, jimiž obecné soudy disponují, neznamená podle názoru Ústavního soudu nic jiného, než buď ,postavit účastníka před hotovou věcř nebo ho odkázat na to, aby svou ústavní stížnost směřoval proti Ministerstvu spravedlnosti, což lze považovat za cestu, která je....sotva přijatelná a také schůdná....neboť Ministerstvu spravedlnosti by se tím mohlo otevírati pole pro zásahy do jurisdikční činnosti, i když jen zdánlivě v souvislosti se zmíněnými průtahy v řízení. Podle názoru Ústavního soudu je naopak na jurisdikční složce soudní moci, aby si ve vztahu ke správní složce vytvoření podmínek pro řádné plnění jejích úkolů adekvátním způsobem vynucovala."Očima laskám každé slovo, větu i souvětí (Bože, pokolikáté už?). Povznášejí mě do libých sfér blaženosti; proto s nimi smlouvám, aby mi dopřály pobýt v nich co nejdéle. Ale zase ty proklaté pochybnosti! Šklebí se na mne a přitom mi špičatě předhazují Stanovisko jako důkaz, že se nic nezměnilo. Nemohu neslyšet jejich našeptávání o mých vlastních nářcích nad průtahy vymykající se ,,přiměřené lhůtě" v kauzách klientů. Přesto mě nepřinutí přiznat se k tomu, jak nebezpečně balancuji mezi názorem pana profesora Františka Weyra a moderní koncepcí závaznosti základního práva na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů pro soudy a správní orgány.Uhlazuji ohnuté rohy stránek a rukou přejíždím text. Vybavují se mi kauzy, v nichž soudy naplňovaly toto právo bezezbytku.... Ocitám se v jednací síni pražského obvodního soudu, abych znovu prožila atmosféru složité civilní kauzy mé klientky. Dokonale připravený soudce (převzal věc jako rozpracovanou po kolegyni, která nechala ležet spis téměř dva roky) projednal věc bez zbytečných průtahů. Při jediném jednání. Včetně výslechu obou účastnic, svědka a čtení objemného svazku listinných důkazů.Když zavírám sešit, pochybnosti se vytrácejí. Základní práva a svobody zakotvené v Ústavě, v Listině, i v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nejsou žádné monology! nejsou žádné akademické deklarace! Jsou to živá, hmatatelná práva. Jde jen o to umět s nimi pohnout. To platí pro soudy i pro nás advokáty.

JUDr. Marta E h l o v á

V Praze dne 22. července 2003

*František Weyr (1897 - 1951) právník, zabýval se zejména právní filozofií, teorií práva a ústavním právem. Podílel se na tvorbě ústavy ČSR z r. 1920.

VYŠLO V Č. 10/2003 BULLETINU ADVOKACIE

ČLÁNKY

MONOLOGY ZÁKONODÁRCOVY právo na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů

Odkazy :